NahoruPoužitelnost standardu v praxi
Více méně „zvrácené“ vnímání slova „standard“ v oblasti medicíny je
dáno nedokonalým chápáním výše uvedených skutečností. Poměrně často je totiž v
České republice přijímán standard léčebné či diagnostické péče jako něco, co se
musí dodržet, jinak hrozí nějaká forma represe. Proto se tak s oblibou u nás
publikují doporučené postupy a panuje rezistence k slovu standard. Je však
třeba znovu zdůraznit, že na základě doporučení nelze v žádném případě měnit
způsob chování, tedy ani cílevědomě zvyšovat kvalitu poskytovaných zdravotních
služeb. Paralelou k napsanému by mohl být příklad z oblasti sportu. V
oblasti profesionálního sportu jde vždy o proces dosahování maximálních možných
výkonů. Trénovat lze samozřejmě na základě doporučených způsobů tréninku. Dokud
ale nejsou jasně stanovená kritéria hodnocení výsledku tréninkového snažení a
způsobu jeho měření a hodnocení (ve skoku dalekém například počet centimetrů
překonaných od odraziště do doskočiště) a jasná kritéria na vstupu (jasně
stanoveno, že se nepočítají pokusy, kdy došlo k přešlapu, že jsou tři pokusy a
hodnotí se nejdelší skok), není závodník schopen vyhodnotit míru úspěšnosti
svého tréninku. Ba co více, dokud není schopen se standardizovaným způsobem
srovnat s ostatními za stejných vstupních podmínek (ve skoku dalekém je
například stanovena maximální rychlost větru při vlastní soutěži), není schopen
spolu se svým trenérem rozhodnout o případných nutných změnách ve své
tréninkové přípravě.
Standard tedy neslouží jako šablona (matrice), vynucující si přesné
opakování postupu, který je v ní popsán, ale jako nástroj sdělující zdravotnímu
profesionálovi, co odborná veřejnost na podkladě aktuálních a věrohodných
informací považuje za normální (standardní) výsledek procesu (doporučeného
postupu – činnosti). Lze jej chápat jako normou popisující, co zdravotní
systém očekává jako výsledek poskytované zdravotní péče na současném stupni
poznání.
NahoruHodnocení z dlouhodobějšího hlediska
Za žádných okolností a v žádném zdravotním systému nelze standard
chápat jako nezbytně dodržovaný postup. Dodržení postupu popsaného ve
„standardu“, který vedl k poškození nemocného, nikde nesnímá z daného
zdravotního profesionála zodpovědnost za špatný výsledek procesu. Vždy bude
vnímáno jako selhání profesionála při rozhodnutí o použití daného postupu ve
více či méně neadekvátní situaci (jinými slovy při jiných podmínkách na vstupu
procesu, než které jsou podkladem standardu). Toto je velmi závažný fakt a vede
k nutnosti primárně rozhodnout, zda se zdravotník o standard vůbec jako o
pomůcku opře.
Toto zásadní rozhodnutí, které musí učinit každý jednotlivý uživatel
standardu, tedy zda je možné se o doporučení či o standard opřít, je vynuceno
jednoznačně etickými důvody. Rozhodne-li totiž jakákoliv skupina či jednotlivec
o tom, že se má medicínský proces odehrávat striktně stanoveným způsobem, lze
následně – v…
